Dovolená. Sama. Ani letní škola ani seminář ani… Opravdu dovolená.
V pondělí kapku dynamický příjezd: Zhruba od Ostravy až do Žiliny jel vlak bouřkou, měl zpoždění a tím pádem vzaly za své všechny návaznosti. Do Liptovského Jána s dvouhodinovým zpožděním proti ohlášenému příjezdu. A obec bez proudu, po bouřce, na kterou v tu chvíli už nic neukazovalo.
Úterý – Liptovský Ján a Jánská dolina
Vyšla jsem si po okolí. Jen tak, bez cíle. Hlavně k lesu, do stínu. A trefila jsem se na cestu vedoucí k historickému hřbitovu a rozhledně (na tu jsem nešla). Hned zkraje mě zaujalo, že u každé lampy leží namalované kameny.
Jejich význam jsem nezjistila, ale fotky mám ;).
Narazila jsem na rozcestí, z kterého vedla rovně (po vrstevnici) pěšinka a dolů cesta s trochu rozbitým povrchem. Vybrala jsem si pěšinku, protože vypadala, že bych na ní mohla potkat méně lidí. Nepotkala jsem nikoho.
Místy sice byla pěšinka téměř neznatelná, ale užila jsem si ticho rušené jen zpěvem ptáků a bubláním potoka i krásné výhledy na vrcholky hor. Protože v noci zase pršelo, tak také mokro v botách a sukni mokrou ke kolenům :).
Cestička mě dovedla na silnici a ta na hlavní. Pak už Jánskou dolinou k penzionu. Cesta asfaltová, dost laviček (víc jak v Praze na Královské cestě :)) a sluníčko v zádech.
Odpoledne pak procházka po vsi. Stojí za to, protože v Liptovském Jánu kam se podíváš, uvidíš kaštiel. Dobře, trochu přeháním, ale Liptovský Ján je proslulý mimo jiné právě tím, že se v něm nachází nejvíc kaštielov a kúrií. Z původních 21 se zachovalo 17. Některé slouží k bydlení, jiné k ubytování, některé procházejí rekonstrukcí a některé by ji potřebovaly.
Středa – Kulturní centrum a Mincovníčkovo
Kulturní centrum, výstava Liptovský Ján v čase – část věnovaná poštovní historii obce, část významným osobnostem. V prostoru zavazadla dětí ze sboru, který se připravoval na vystoupení v kostele.
Mincovníčkovo – Podzemie pod vežami. Příběh mince. V oblasti se těžilo zlato a další kovy, ale povolení k ražbě mincí nikdy nedostali. Tak současní jeskyňáři vytvořili muzeum, kde se můžete podívat, jak se mince razily (lis mají z mincovny v Kremnici), projít si štolu, kde je ukázáno i kamenné zpevnění i výdřeva, podívat se v jakých podmínkách žili ti, co rudu dobývali, a dokonce si vyzkoušet rozdmýchat oheň v kovářské výhni reálné kovárny funkčním dvoukomorovým měchem.
Čtvrtek – Kaďa a Liptovský Mikuláš
Hned po snídani (chtěla jsem napsat ráno, ale bylo po deváté, tak si to přeberte ;)) konečně do Kadi. Vlastně do přilehlého bazénku, protože Kaďa byla plná. Dodrženo doporučených 20 minut. Sežrána komáry a ovády, Pokochána výhledy na hory na všech stranách, na bublinky i odrazy sluníčka.
Po naučné stezce kolem říčky Štiavnice a kousek lesem. Tam jsem se potkala s paní, která mi dvojnásob rozjasnila den. Řekněte, nepotěšilo by vás, kdyby vám někdo pochválil oblečení, a ještě o vás řekl, že jste žena-bohyně 😊? Mně to radost udělalo, zvlášť, když jsem na sobě měla to, co obvykle.
Odpoledne do Liptovského Mikuláše. Jen na skok. Projít se po náměstí a nakouknout do nejstarší stavební památky města a největší raně gotické stavby Liptova – římskokatolického kostela sv. Mikuláše.
Pátek – Minislovensko a Strachanovka
Stejná cesta jako v pondělí. Jen o kousek protažená – až k areálu Minislovenska. Modely výběru slovenských památek a modelová železnice. U každého modelu informace o tom, kdy byla skutečná stavba vyhlášena památkou a něco málo pozoruhodností. Samozřejmě nechybějí ani oba kostely, které jsou v Liptovském Jánu – římskokatolický sv. Jana Křtitele a evangelický.
Protože je vše ve stejném měřítku (1:25) a na jednom místě, uvědomíte si, jak jsou některé stavby vlastně obrovské (Bojnický zámek).
Cestou zpátky kolem Koliby Strachanovka – sama je postavená ze dřeva a kolem něj jsou k vidění dřevěné sochy a také dřevěná křížová cesta.
Sobota – Liptovský Mikuláš a Liptovská galerie
Znovu do Liptovského Mikuláše. Na náměstí spousta lidí – konal se tam Street Food Festival. Vyhýbám se obloukem, procházím pěší zónu. Všude zavřeno, jen antikvariát prodává. Procházka po dalších ulicích. Nakonec, nevím jak, končím v galerijní zahradě. Lavička ve stínu, chvilka posezení. Zjišťuji, že Liptovská galéria P. M. Bohúňa funguje. Navštívím 4 výstavy (resp. stálou expozici a výstavu děl P. M. Bohúňa a jeho současníků, J.A. Alexyho a současných autorů odkazujících na jeho dílo a M. Kubáňové). Poslední, slovenské moderní umění, si nechávám na příště.
Neděle – Žilina
Cesta domů. Opět přes Žilinu. Z vlastního rozhodnutí velká pauza, tak se jdu projít. Po Národní třídě docházím na náměstí a kochám se pohledem na Katedrálu Nejsvětější Trojice. Kousek vedle, v sadu Slovenského národního povstání památník k výročí osvobození.
A pak už vlakem až do Prahy a domů.
