Tradiční letní škola určená hlavně učitelům výtvarky. Přesto se účastním. Již potřetí.
Tradiční schéma: červenec, tři skupiny, tři ateliéry, tři lektoři, různé metody. Kresba, malba, multimédia, grafika. Každý rok trochu jinak.
Letos téma Co měníme, co zůstává.
V pondělí po úvodu a formalitách společná vycházka do Vyšehradských kasemat. Beze mne.
Ateliér malby
Pod vedením Pavly Gajdošíkové.
Mramorování papíru. Frotáže různých struktur. Koláže v kombinaci s kresbou nebo malbou – spojení tématu Vyšehradu a místa našeho dětství.
Pavla nás vede k abstraktnosti. Já a abstraktno? Ale Pavla řekla větu, která posunula můj přístup k abstraktním dílům obecně. Něco o tom, že důležitý je proces tvorby a význam toho díla pro autora, divák že si najde svůj. 🙂
Ateliér kresby
Helena Blašková se nechala inspirovat pohybem. Pohyb je jejím pramenem.
Hledáme svůj pramen tvořivosti.
Společně. Na papíru rozloženém přes ca 5 lavic, tančíme uhlem.
Každý sám. Papír velký jak my sami. Kreslení oběma rukama najednou i zvlášť, po slepu i s očima otevřenýma, uhlem, rudkou, pastely…
Získávám nový vztah k velkým formátům (já minimalista). Však si zkuste oběma rukama najednou nakreslit vodotrysk na A4… 😉
Ještě tvoříme z keramické hlíny. Poslepu (někdo celou dobu, někdo jen zezačátku). Hotový výtvor přiřazujeme k některému z živlů. Pocitově.
Stejný živel = jedna skupina, z individuálních děl společná kompozice.
Ateliér výtvarné dramatiky – Výzkumná laboratoř
Jan Pfeiffer nás pozval do výzkumné laboratoře. Zkoumáme, zda se dá výtvarně ztvárnit základ, základní kámen.
Vytváříme skupinový kámen (dokážete uhodnout, co bylo výchozím materiálem?) i kámen svůj.
Sepisujeme výzkumnou zprávu, pořizujeme fotografickou dokumentaci…
Praktická ukázka využití výtvarné dramatiky pro výtvarnou výchovu.
