Nová koncertní sezona začala. Začal i cyklus komorní hudby z nabídky FOK.

Koncert v provedení Kollert Family v kostele sv. Šimona a Judy připadl na moje narozeniny. Program koncertu mě zaujal a kostel mám ráda. Nejen proto, že je v lokalitě, kde jsem vyrostla a kterou mám ráda, ale i pro sám prostor.

Šla jsem a koncert si užila. Moc. Nejen, že mám ráda klasickou hudbu. Nejen, že hráli pěkně. Ale i dramaturgie koncertu byla skvělá.

Otec, klavírista Jiří Kollert (*1974), hrál všechny skladby. S ním na střídačku vždy jeden ze synů na housle.

S Richardem (*2008) začínali Čajkovského skladbou Vzpomínka na drahé místo op. 42. Čajkovskij ji věnoval městu Brailiv, kam se uchýlil po rozpadu svého manželství.

Potom následovala houslová Sonáta Es dur op. 18 od Richarda Strausse, kterou hrál s Eduardem (*2002).

Po přestávce zahrál Jiří Kollert sám Smetanovu skladbu Na břehu mořském, odkazující na autorův pobyt ve švédském Götteborgu.

Následovala Zimbalistova Koncertní fantazie na operu Rimského-Korsakova Zlatý kohoutek s Richardem a s Eduardem Wieniawskiho Fantaisie brillante na Gounodovu operu Faust op. 20.

Všichni tři společně zahráli závěrečnou skladbu (podle programu) – Navarra op. 33, jejímž autorem je Pablo de Sarasate.

Ze závorky minulého odstavce asi už tušíte, že tímhle koncert skutečně neskončil. Přišly 4 přídavky. Sice bylo vždy řečeno, co budou hrát, ale nerozuměla jsem. Jen u prvního vím, že šlo o ukázku toho „když se hádají dva houslisti“ – hráli jen bratři. Pak se vystřídali a nakonec opět hráli všichni tři společně.

Jestli máte rádi klasickou hudbu a přijde vám do cesty koncert seskupení Kollert Family, neváhejte, stojí to za to.