Den začínal deštěm a mně se na plánovaný sraz s kamarádkou vlastně vůbec nechtělo. Jenže slib je slib, tak jsem jela.
Již podruhé jsme šly do Kunsthalle Praha. Prostor bývalé trafostanice (z té tam viditelného nezbylo nic) na pražském Klárově. Galerie, která se zaměřuje na současné umění. Sama bych tam asi nevyrazila, ale… nestěžuji si.
Gregor Hildebrandt: A Blink of an Eye and the Years are Behind Us
Neuvěřitelné množství magnetofonových pásek i celých kazet, gramodesek, šachovnic a šachových figurek natahal, nastříhal, obarvil, vytvaroval a do svých děl použil Gregor Hildebrand.
(Protože fotky v galerii zachycují exponáty výstavy, jsou dostupné pouze v náhledu.)
Invisible forces
Příroda je východiskem pro tvorbu současných českých umělců, které představuje druhá z aktuálních výstav Kunsthalle, Invisible Forces. Digitální vizualizace, ať už statické nebo dynamické, spousta barev a hudební doprovod, tvoří velmi zajímavý celek.
Z terasy u kavárny je výhled na Hrad, Malou Stranu, Petřín… Mlha, která byla, dodala výhledu na zajímavosti.
Český román na Vinohradech
Karel Čapek, autor, kterého obdivuji pro jeho schopnost hrát si s češtinou, pro jeho rozhled a vidění souvislostí.
Když v Divadle na Vinohradech zařadili do předplatného inscenaci Český román, která vychází ze stejnojmené knihy Olgy Scheinpflugové, byla jsem trochu skeptická. Co se dá ještě o Čapkovi říct, je vůbec možné na něj kouknout zase jinak, když bylo řečeno a ukázáno již tolikeré?
Ale inscenace se mi líbila tak, že jsem využila srazu a pobídla kamarádku i k návštěvě divadla. Nelituji, i podruhé jsem se smála i dojímala, obdivovala i nacházela nové.
