Při vyplňování prodejních formulářů se v poslední době často dostávám do vývrtky. Proč? Ve většině z nich se objevuje vedle kolonky „ulice“ také kolonka „číslo popisné“. Co je na tom špatně? Protože jde o to, usnadnit doručení zásilky, mělo by tam být spíš „číslo orientační“, nebo úplně jednoduše „číslo domu“.
A proč? Jaký je v těch číslech vlastně rozdíl?
Domovní čísla
Číslo popisné je číslo (většinou na červené smaltované ceduli), které je domu přiděleno a je v obci (nebo části obce) vždy jedinečné. Na vesnicích často ani jiné nenajdete a místní se orientují, ale ve velkých městech to může být trochu problém.
Jedná se o číslo domovní, které je pevně spojené s konkrétním domem, stejně jako je tomu u čísla evidenčního (na bílé tabulce). To se podle zákona přiděluje stavbám dočasným, stavbám pro rodinnou rekreaci a stavbám, které nevyžadují stavební povolení ani oznámení stavebnímu úřadu. Domovní číslo je majitel domu povinen na domě viditelně umístit.
Orientační číslo
Číslo, podle kterého se orientujeme v jedné ulici, je číslo orientační (většinou uvedené na modré smaltované tabulce). Na rozdíl od čísel domovních není povinné.Toto číslo je jedinečné v jedné ulici, ale v obci se může opakovat. Spolu s názvem ulice pak tvoří adresu. Na rozdíl od čísel domovních není jeho přidělení povinné.
Jak jsem zmínila výše, ne všude se používají i popisná i orientační čísla – v menších obcích, které nemají pojmenované ulice, orientační číslo přidělené mít nemusí.
Někde se naopak i v adrese uvádějí čísla obě (v tom případě je první číslo popisné, za lomítkem orientační).
Ve vsi, kde bydlím, se dlouho používala adresa v podobě „název vesnice + číslo popisné“. Pak se tu ale začalo stavět, vešly v platnost názvy ulic, dostali jsme čísla orientační a … nastal zmatek :). Na jedné hlavní jsme se totiž sešli takto 17/12, 12/20 a 34/17. Než si doručovatelé (bez ohledu na doručovací společnost) zvykli, běžně jsme si poštu předávali od domu k domu.
Proto se přimlouvám: Nepoužívejte ve formulářích označení „číslo popisné“, ale „číslo domu“. Každý vám pak vyplní údaje tak, jak je zvykem v místě jeho bydliště, aniž by si brblal něco o tom, že zas jeden, který neví, jak to s těmi čísly je ;).
A pokud vás zajímá víc o přidělování popisných, evidenčních a orientačních číslech, je tu pro vás Zákon o obcích, dostupný např. zde.