Tahák na češtinu

Víte, co to jsou exonyma? Znala jsem synonyma (různá slova se stejným významem), homonyma (stejná slova s různým významem), antonyma (slova s opačným významem), ale exonyma ne. A přitom je, stejně jako mnozí z vás, běžně používám Exonyma jsou totiž počeštěné zeměpisné názvy států a jiných správních útvarů, moří, řek, hor, měst, obcí, ale i obyvatelských skupin … Společná historie dala

I korektor se celý život učí a občas se dozví něco, co netušil. Mně se to stalo zrovna dnes. V rozhlasovém rozhovoru Adély Gondíkové a Martina Kavky se mluvilo o nových slovech a nových tvarech slov. A. Gondíková se zmínila mimo jiné o tom, že najednou slýchá lidi kolem sebe říkat, že „uvázli ve výtahu“, zatímco ona zná a používá jen

Ve škole jsme se učili, že c je měkká souhláska. Po měkkých souhláskách se píše měkké i. Jak je to doopravdy? Jak kdy. V mnoha případech skutečně píšeme po c měkké i, ale… Po c píšeme také tvrdé y, ý Kdy? Tak třeba: Tak co myslíte, je c měkká souhláska? Kdybyste si na toto téma chtěli přečíst něco

Divadlo. Místo, kam se chodíme odreagovat nebo zamyslet, veselit se nebo smutnit, prožívat osudy druhých. Asi víte, že než vznikne divadelní hra (nebo film), musí někdo napsat scénář, jiný navrhnout scénu, další navrhnout a vyrobit kostýmy… Prostě, než vznikne divadelní představení, pracuje na jeho přípravě spousta lidí. A abych odpověděla na otázku v nadpisu: Ten, kdo navrhuje scénu, je scénograf. Ten, kdo

Zase jednou různá délka samohlásek ve slovech se stejným původem. Ve slově téma, které znamená hlavní myšlenku nebo námět díla, píšeme dlouhé é. A asi by to nikoho nenapadlo napsat jinak. Jinak je tomu ve slově tematika, což je soubor nebo okruh témat. Ve slově tematika píšeme krátké e. Přídavné jméno tematický (něco, co je spojeno

Pokud jde o bramborové (nebo třeba zeleninové) hranolky, byly ještě nedávno jedinou správnou variantou tvary mužského rodu – hranolek. Když jste si jich, logicky, chtěli dát víc, měli jste požadovat jídlo s hranolky nebo bez hranolků. Jazyk se ale, stejně jako vše kolem nás, vyvíjí, a tak se před časem objevily v Internetové jazykové příručce jako možné použitelné

Často ho používají. Často ho používáme. Děláme to správně? O co jde? O tvar slovesa vidět. O tvar, kterým odkazujeme na externí zdroj, přílohu e‑mailu, jinou stranu textu atp. Tvar, který používáme převážně v psaném textu. V mluveném projevu řekneme spíš podívej/te se, koukni aj. Jde o tvar viz, který je tvarem rozkazovacího způsobu slovesa vidět. Jako nenapíšete tečku za

Jestli nepodnikáte, možná vám to přijde brzy, ale pro ty, kdo spouštějí předvánoční kampaně, je toto téma právě teď aktuální. Velké nebo malé písmeno? Máte jasno? Malá písmena na začátku: Velká písmena na začátku:

Data. Byla doba, kdy tohle slovo znamenalo jediné – několik časových termínů. S rozšířením počítačů se data stala ovšem také údaji, informacemi zpracovanými na počítači. A najednou se stává, že potřebujeme rozlišit data od dat. V tuto chvíli můžeme, hlavně právě v těch textech, kde je toto odlišení pro vyšší srozumitelnost nutné, používat i tvary, za které