Nevím, kdy a kde jsem to slyšela poprvé. Nevím, odkud se to k nám dostalo – z angličtiny, ze slovenštiny, z nějakého nářečí?

Už jste to také slyšeli? „Ahoj, vidíme se zítra.“ nebo „Slyšíme se večer.“

Vidíme (se) / slyšíme (se)

Slovesa vidíme a slyšíme (i jejich tvary se zvratným se) vyjadřují přítomnost.
Když řekneme „vidíme se“, znamená to, že se na sebe koukáme právě teď. Já na vás, vy na mě.
Mluvíme-li spolu právě teď, tak se teď slyšíme.

Uvidíme (se) / uslyšíme (se)

Pokud si slibujeme, že se sejdeme příští týden (nebo kdykoli jindy v budoucnosti), tak musíme říct „uvidíme se“.
Když mluvíme o tom, že si zavoláme večer, slibujeme si, že se večer uslyšíme.
Pro vyjádření budoucnosti používáme v češtině tvary uvidíme (se), uslyšíme (se).

V přítomnosti se vidíme, popř. slyšíme.
V budoucnosti se uvidíme nebo uslyšíme.

P.S.: Dnes (11. května 2026) jsem objevila odpověď jazykové poradny Ústavu pro jazyk český na dotaz, který se této problematiky týká. Pokud vás zajímá, najdete ji na tomto odkazu.