Taky to znáte? O výstavě víte dávno před tím, než začne. Těšíte se na ni, jste zvědaví. Víte, že potrvá tři měsíce.
Proběhne vernisáž a vy se rozhoupáváte. Ale tuhle přijde horko, tamhle návštěva, pak zas… a najednou zjistíte, že do konce výstavy zbývá už jen týden. No páni!
Tak přesně takhle jsem to měla s výstavou Národní galerie Od Michelangela po Callota. Umění grafiky manýrismu. Naštěstí mi to v newsletteru připomněli. A měla jsem tuplem kliku – stihla jsem ještě ulovit místo na komentované prohlídce.
Teď jen lituju, že už vám výstavu nemůžu doporučit, protože dnes končí.
Byla zajímavá. Pro mě i tím, že na ni byl zapůjčen originál Michellangelovy kresby (ve fotogalerii je to ten první obrázek). Také tím, že jsem se dozvěděla, že „papírové“ práce (kresby, malby, grafiky na papíru) musí, aby se nezničily, být za každý měsíc, kdy jsou vystavené, rok v depozitáři.
Líbila se mi. Sama mám obrovský problém představit si a domyslet, co bude světlé a co tmavé (zkoušela jsem v rámci kurzů různé techniky) i u hrubých obrysů a autoři vystavených děl se zabývali i nejmenšími detaily. Prostě paráda.
