Měla jsem štěstí – dostala jsem pozvání na prohlídku Lobkowiczkého paláce.
Měla jsem štěstí – bylo krásně, tak jsem se mohla kochat už cestou. Sluníčko si hrálo se stíny a cesta, kterou jsem šla už mnohokrát, byla zase jiná.
Prohlídka Lobkowiczkého paláce utekla jak nic, a přece trvala víc než dvě hodiny. Rodové portréty, sklo a porcelán z továren v majetku rodu i předměty z osobního vlastnictví jednotlivých členů.
Pro mě asi nejobjevnější informace, že Polyxena z Pernštejna je táž, jako Polyxena z Rožmberka a Polyxena z Lobkowicz :).
A na závěr ještě pohled na Prahu – Malá Strana už ve stínu petřínského kopce, ale na Vltavě a jejím pravém břehu ještě slunce.
