Po dvou letech znovu v penzionu Sankt Johann v Liptovském Jánu (o tom, jak to bylo poprvé, si můžete přečíst tady). Termín jsem volila přelomově sezónní, protože jsem doufala, že v Kadi bude aspoň někdy volno. No, spletla jsem se, nebylo. 😉 Ale i tak jsem si svou pracovní dovolenou užila.
Pracovní byla vědomě. Už když jsem ji na tento termín plánovala, věděla jsem, že budu korigovat dceři bakalářku. A vezla jsem si ještě jednu korektorskou zakázku.
Netušila jsem, že za ty dva roky prošel penzion proměnou a na každém kroku jsou tam motivační texty (kupodivu docela fungovaly – aspoň některé). Má to svou logiku, protože je penzion nejvíc využívaný pro školení a kurzy Petra Urbance.
I přesto, že jsem s sebou měla práci, jsem si znovu stihla užít Liptovský Ján i Jánskou dolinu, skvělá jídla v místních restauracích i krásnou krajinu.
Starý Smokovec
Tentokrát jsem vyrazila i na jeden delší výlet. Vlakem jsem vyjela do Starého Smokovce, kde jsem kdysi hodně dávno byla v lázních. Už po rozdělení republiky a těsně před tím, než se reciprocita lázní zrušila.
Je to tak dávno, že si z pobytu pamatuji jen každodenní výšlapy, které jsem tenkrát dělala, ale ty jsem si zopakovat za jeden den nemohla. Tak jsem prošla kousek města, a když začalo pršet, vrátila jsem se zpátky na vlak.
