Po roce zase v Jičíně. Dílna dramatické výchovy.
Čtyři třídy, každá s jinou náplní. Vybrala jsem si jednodenní třídu Knihami se člověk učí.
Stejně, jako každý rok, byla o víkendu přehlídka dětských recitátorů a divadelních představení. Večer následoval jejich rozbor a povídání o tom, jak představení vznikala, kde vzali účastníci inspiraci aj.
Protože jsem měla pocit, že už jsem si dlouho neužila město, zbytek týdne, se kterým jsem počítala, jsem pak věnovala procházkám po něm, výletu a práci (některé korektury jsem si vezla záměrně s sebou).
Knihami se člověk učí
Program této třídy byl jednodenní. Lektorka Gabriela Zelená Sittová nám ukázala, jak připravila lekci inspirovanou knihou Radka Malého Listonoš vítr. Dozvěděly (bylo nás 6 účastnic) jsme se také, jak je možné děti motivovat k vlastnímu čtení, k práci s konkrétní knihou apod. Nakonec nám Gábina představila tajemství svého velkého kufru – byl plný knížek pro děti a jen pro nedostatek času jsme se nedozvěděly podrobnosti ke všem ;).
Lipová alej a Valdštejnská lodžie
Úchvatná lipová alej, která vede z města k barokní Valdštejnské lodžii. Nádherná je pro mě zvlášť později na podzim, když se začne barvit listí, ale i teď to bylo krásné pokoukání – listy barvilo svým světlem sluníčko. A lodžie? Fotky poví víc.
Synagoga
Penzion U synagogy, ve kterém jsem bydlela, je v zrekonstruované budově staré židovské školy. Kromě ubytování je v budově i stálá expozice židovských spisovatelů 19. a 20. století. A protože to je z penzionu k synagoze, kolem které jsem v minulosti párkrát prošla, letos jsem ji i navštívila.
Poděbrady
Výlet do Poděbrad byl vzpomínkový. V tomhle krásném městě nějakou dobu, v čase, kdy jsem měla malé děti, bydlela moje maminka.
Z Jičína jsem jela vlakem přes Nymburk a v Poděbradech prošla hlavní cesty, kterými jsme chodili k mamce a od ní na nádraží a na lázeňskou kolonádu. Zpátky do Jičína jsem pro změnu jela autobusem. Celý den se mi dost vydařil, moc jsem si to užila a hodně jsem fotila. Sem ale dávám jen několik fotek ze známějších míst.
