Druhá polovina září. Čas, kdy se už spoustu let (s výjimkou covidových) koná v Jičíně celostátní dílna dramatické výchovy.

Dramatická výchova ve škole

Dílna mívá 3–4 třídy, ze kterých si účastníci vybírají.

Letos jsem si vybrala třídu zahraničního lektora (ne, pořád jsem se nenaučila anglicky, ale na této dílně je vždy s lektorem tlumočník). Lektorem byl Kostas Amoiropoulos. Původem je z Řecka, ale působí jako docent v oboru dramatická výchova na katedře primární pedagogiky Metropolitní univerzity v Oslu.

Východiskem pro práci třídy byla lekce, kterou Kostas připravil pro malé děti. Pohádka o Sněhurce. V momentě, kdy je Sněhurka už vysvobozena a zlá macecha vyhnána z hradu.

Na ní a mnoha dalších příbězích jsme si ukazovali, jak funguje procesuální drama, jak pro něj vybírat materiál a jak ho dále připravovat.

Jsem moc ráda, že jsem zvolila právě tuto třídu, protože o procesuálním dramatu jsem toho dosud věděla jen velmi málo.

Jičín

Kromě toho, že do Jičína jezdím na výše zmíněnou dílnu, mám ho ráda také jako město.

Letos jsem objevila několik novinek. Například v kostele sv. Jakuba staršího je umístěný varhanní automat. Něco jako jukebox, ale výhradně s varhanní hudbou.

Hned vedle kostela (nebo vedle Valdické brány, jak chcete) je pro změnu mechanický poesiomat. Zatočíte klikou a vyberete si, co si chcete poslechnout (básničky, pohádky, písničky i povídky – od všeho něco). Chcete si o poesiomatu přečíst víc? Načtěte si z fotky QR kód. Nebo se podívejte sem.

P.S.: Já si na poesiomatu poslechla všechno, nedokázala jsem odolat ;).