Když o diáři Bez hanby Viktória Koósová na Linkedinu psala prvně, přešla jsem to bez většího povšimnutí. Papírový diář už pár let nepoužívám.
Když o něm psala znovu, zamyslela jsem se. Přestože papírový diář už pár let nepoužívám, diář Bez hanby jsem si nakonec objednala.
Viktória Koósová je totiž mimo jiné kolegyně – je slovenská korektorka. Na Linkedinu má svou pondělní Opravovňu (#Opravovňa), ve které upozorňuje na časté chyby ve slovenštině. Něco jako je můj Tahák na češtinu. Jen trochu víc s humorem ;).
Jedním z důvodů, které mě ke koupi diáře dovedly, bylo to, že na něm Viktória spolupracovala a ke každému měsíci přidala jeden jazykový problém, se kterým se setkává ve slovenských textech.
Protože mám slovenštinu ráda (skoro stejně jako češtinu ;)) a baví mě ji s češtinou srovnávat (jak se ovlivňují, v čem jsou stejné a v čem se liší), měla jsem první důvod ke koupi.
Diář Bez hanby – další důvody pro koupi:
- Výtěžek z prodeje diáře Bez hanby jde na dobrou věc.
- Výroba obalu na diář probíhá v chráněné dílně.
- Obal je vyroben z upcyklovaných bilboardů.
- Obal se dá použít na knížky, které čtu.
- Diář má prvek překvapení – k obalu se v objednávce dalo napsat, jaké má člověk požadavky na barvy, ale zbytek bylo na odesílateli.
Když jsem rozbalila balíček, ve kterém mi diář Bez hanby přišel, byla jsem překvapená moc mile. No řekněte, není ten obal nádherný? O obsahu ani nemluvě. 😉